Menu

Vína z Moravy, Vína z Čech

vino-a-jidlo

Pohár podle prababičky

Z gastronomie se pomalu a jistě stává nejpopulárnější národní hobby; vypadá to, že vaření jako odpočinková aktivita předčí u nás dokonce i sport – stačí se kolem sebe rozhlédnout – na návštěvách se kolektivně sestavuje menu, dámy v letech konzultují nejrůznější technologické postupy, přítelkyně a milenky komentují poslední díly seriálu Vaříme s Italem, listuje se lákavými gastropřílohami magazínů, doporučujících zaručeně ty nejlepší (samozřejmě snadné a rychlé!) recepty a i ti objektivně kulinářsky neschopní muži aspoň plánují v restauracích víkendové grilování. Tento trend je, zdá se, nezvratný a srovnáme-li jej s dávnými 90. lety, lidová tvořivost stylu "dej tam kečup a šunku, nemáš-li, měkký salám" ustupuje rafinovanějším a stylově vybroušenějším postupům.

Logo - Pohár podle prababičky

Popis

Nejčastějším omylem tuzemských kulinářských nadšenců je víra, že když chtějí v kuchyni vytvořit něco exkluzivního, musí sáhnout po exotických surovinách a otevřít kuchařku jiných národů, nejlépe z dalekých kontinentů. Není tomu tak, i z často běžných a obecně dostupných surovin domácí provenience lze vytvořit vrcholné gastronomické dílo a o tom, že v jednoduchosti je síla, snad není třeba nikoho přesvědčovat. Prostě, jsme doma tady ve střední Evropě, na zahradě dozrává ovoce a zelenina, na trhu se dnes už dá koupit skoro cokoliv, třeba i v bio kvalitě a šikovná, tradiční hodnoty vyznávající hospodyně sáhne občas ráda na dno onoho pověstného šuplíku s dlouholetou praxí prověřenými recepty, často odkazovanými v ženské linii z generace na generaci, aby osvěžila rodinnou atmosféru unavenou rozvařeným kuskusem, vodnatým tiramisu, buchtoidní pizzou a podobnými kosmopolitními kreacemi. Proto nabízím zajímavý rodinný recept, jehož původ se ztrácí někde v časech končícího Rakousko-Uherska a jehož exkluzivita je dána mj. i šokující jednoduchostí ve vztahu k vrcholně rafinovanému výsledku. Ovšem je třeba zdůraznit, že výsledný efekt je přímo úměrný kvalitě použitých surovin: zavařenina musí být opravdu z dokonale vyzrálých, černých višní, šlehačka hustá a vyšlehaná do tuha, čokoláda černá jak noc v Africe a hlavně pusinky musí být opravdu ty nejpusinkovatější, nadýchané, lehce krémově tónované, s křupavou krustou na povrchu a uvnitř hedvábně vláčné. (Podle mého ty nejlepší pusinky na světě dělají v cukrárně U Zdubů ve Velké Bíteši, kdo nevěří, ať tam zajede, z D1 je to kousek.) Abych nezapomněl, nějaké červené fortifikované víno kolega vinař jistě zajistí, tady stačí jednoduchý ovocitý styl. Dobrou chuť.

Postup: Na dno kuželovitého skleněného poháru vložíme nahrubo rozdrcenou jednu pusinku (nebo dvě, podle velikosti poháru), na to přidáme dvě kávové lžičky višňové zavařeniny, rychle zakápneme trochou vína, poté přijde šlehačka tak, aby pohár byl skoro plný, a nakonec lehce do šlehačky vmáčkneme celou pusinku, kterou korunujeme několika hoblinkami černé čokolády. S aranžováním vrstev si trochu pohrajeme, nezapomeneme, že jíme i očima!

Ingredience

  • 8 kalibrovaných pusinek (cca 7-8 g kousek)
  • 4 dl smetany ke šlehání
  • sklenička domácí višňové zavařeniny (jam, klevela)
  • 0,5 dl červeného fortifikovaného vína (např. portské typu ruby)
  • hořká čokoláda (min. 70%)

Doporučení k vínu

Servírujeme okamžitě a v doprovodu toho samého vína, které jsme použili při přípravě.

Rodinný recept Milana Magni

Vložil: -sn-

Další obrázky receptu