Menu

Vína z Moravy, Vína z Čech

akce a novinky

Putování po moravských vinařských stezkách

Radiožurnál, 1.7.2007

Zápisník domácích zpravodajů

Moderátor (Lenka Šumová):

Posloucháte Zápisník domácích zpravodajů a my si v něm o prázdninách projdeme nikoli ulice, ale moravské vinařské stezky. Ta znojemská, ta nás čeká dnes, je totiž nejdelší, měří 165 kilometrů a spojuje 55 vinařských obcí. Část stezky vede nádhernou krajinou kolem řeky Dyje a Národním parkem Podyjí, najdete v ní proslulé vinařské lokality, obce Šaldorf, Sedlešovice, Hnanice, Chvalovice a mnohé další. Ve sklepích můžete ochutnat skvělá vína, poznat jedinečnou atmosféru sklepních uliček a také můžete navštívit řadu zajímavých a turisticky atraktivních památek zvlášť ve Znojmě. Redaktor Jaroslav Skalický se zastavil na dvou místech znojemské vinařské stezky, v Přímětcích a v Šatově.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Se sklepmistrem Petrem Drozdem stojíme uprostřed kříže ve sklepě v Příměricích, ten sklep je ve světě raritou.


Host (Petr Drozd):

Hlavně tou velikostí, nechali si ho postavit jezuité, ta hlavní chodba je 110 metrů dlouhá, ty ramena toho kříže jsou 56 metrů, široký je devět a půl metru a výška je šest a půl metru. V učebnicích nebo v literatuře se uvádí, že to je jeden z největších křížových sklepů na světě, co se týká prostory, délky a šířky těch chodeb.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Vidíme tady jednak nerezové tanky a pak také dřevěné sudy.


Host (Petr Drozd):

Jsou to všechno dubové sudy, v průměru mají kolem 70, 80 roků. Prakticky se dá říct, že v každým sudě zraje jenom určitá odrůda, v tomto sudě třeba zraje stále jenom Veltlínské zelené ze Staré Hory třeba, jinak ty sudy hlavně ukazujeme tady turistům, aby viděli tu klasickou část. no a dají se i ty různý místa navštívit v rámci toho našeho cykloturistického programu, máme tam stánky na těch vinicích a tak dále, třeba Šobes, to je nádherná poloha, tak to tam doslova dýchne ta atmosféra na toho turistického hosta.


Občan:

No tak právě jsme se dostali ze Šábesu, trošku jsme si mákli na kole a už se těšíme, jak se podíváme ještě na malovaný sklep a ten den bude stát za to.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Malovaný sklep v Šatově nechybí v žádném turistickém průvodci, přitom je to sklep řekněme velmi jednoduchý, prostý, bíle natřený, podívejme se, jak tedy vypadá vevnitř. Průvodkyně Jana Hadroušková.


Host (Jana Hadroušková):

To, když půjdeme dolů, uvidíte, už to, že je třeba 13 metrů hluboko.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Že tam bude i chladněji než tady asi.


Host (Jana Hadroušková):

Ano, jistě, tam je těch 8 stupňů.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Celý rok.


Host (Jana Hadroušková):

Ano, celý rok, takže vidíte už ty skřítky.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Kdo přišel na to, že by se ten sklípek dal takhle krásně vymalovat?


Host (Jana Hadroušková):

Tenhle sklep sloužil jako vinárna. Ty boxy se upravily, to tady vidíte pro pány, pro dámy na šmajchlování, na tancování, jako vinárna to tady sloužilo až do 45. To se sám pan autor Maxmilián Apetauer nabídl teda té poslední rodině německé, co to tady vlastnila, že jim zkrášlí tu vinárnu. Je to docela romantický příběh, protože měli velmi hezkou dceru a on tehdy jako svobodný muž se mu líbila, tak aby ji tady potkával, tak sem chodíval, i začal pracovat a tvořit, protože to byl tady takový všeuměl přes to výtvarné umění maloval i obrázky lidem na památku a tak. Maloval podle pohlednic, na přání majitelů a tak, anebo předělával, tady například byl hákový kříž, takže okolí zůstalo původní a pan Apetauer po válce udělal tady z toho toho šohaje. No ze Slovenska nám vždycky tvrdí, že to je jejich Jánošík. No tady přicházím k těm pohádkám, tady je třeba Perníková chaloupka, už se nám stalo dvakrát, že sem přijeli návštěvníci z Dánska a byli šokováni, že zde nachází se prý přesná kopie jejich obrázku z pohádkové knížky od Andersena a opravdu ty kostýmy a všechno to je z Dánska.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Když už jsme v Šatově, tak určitě stojí za to podívat se na jednu památku z 30. let minulého století, je to pěchotní srub Zahrada. Jiří Špinar je tady průvodcem.


Host (Jiří Špinar):

Bungry vlastně na čáře Šatov až Bratislava Petržalka byly využívány vlastně i po druhé světové válce, byly oprášeny v uvozovkách, reaktivovány a ne z vojenského, ale i z ideologicko politického hlediska, socialismus kapitalismus, což je taková rarita. Jelikož je to dnes samý prvorepublikový bungr, ale neporovnatelně zmodernizovaný a přestavěn oproti pevnostním, který skončily vlastně svůj život 1.října 1938 ústupem a podepsáním Mnichovské dohody.


Redaktor (Jaroslav Skalický):

Co to pohánělo všechno?


Host (Jiří Špinar):

Filtr, má tři elektromotory, čistí vlastně vzduch z chemického napadení, každý voják je napojen na centrální cíltrovnu.


Občan:

Toto jsme si vybrali, jako že nám to poradili místní občané z této vesničky. No, včera jsme viděli sklípek, to bylo všechno, co jsme viděli. Jsme tu trošku jako nakrátko jen, na pátek, sobota, neděle.


Moderátor (Lenka Šumová):

No a po vinařských stezkách se vydáme zase příště, pro dnešek se loučí a dobrý poslech Radiožurnálu vám od mikrofonu přeje Lenka Šumová.


Lenka Šumová