Menu

Vína z Moravy, Vína z Čech

akce a novinky

Vladimír Tetur: Dobré víno se rodí z umu a pokory

Jeho pracovní den začíná s východem slunce, kdy poklidná jihomoravská krajina kolem Velkých Bílovic ještě spí. Tou dobou nezvoní telefony, nechodí návštěvy, je klid na nejdůležitější práci, které má jako majitel a sklepmistr vinařské firmy víc než dost. Vladimír Tetur se této profesi věnuje už čtvrt století.

- Váš rod je s vinařstvím spojen od nepaměti, jak daleko sahají jeho kořeny?

V rodokmenu první zmínka o příjmení Tetur pochází z roku 1620, kdy naši předkové - Francouzi - na území Moravy válčili v legiích. Potomků francouzských legionářů je ve Velkých Bílovicích víc a všichni jsou vinaři. Pokud jde o novodobou historii, před rokem 1989 bylo možné vinařství provozovat na zahrádkářské bázi, každý měl kousek vinohradu o velikosti 5 až 10 arů a k tomu malý sklep. Taková byla před pětadvaceti lety startovací poloha všech vinařů, kteří zažili počáteční elán a nadšení z nových možností. A takový byl i můj příběh. Začali jsme z ničeho. Zpočátku mě mrzelo, že naše rodina neměla nic, co by získala zpět v restitucích, ale dnes jsem tomu rád. Protože kolegové, kteří dostali zpět rodinný majetek, neustále opravují staré objekty. Tím, že jsme nezdědili žádnou ruinu, máme moderní, nově postavené provozy.

- Kdy u vás po revoluci nastal zásadní zlom, jak jste poznal, že se chcete vínu věnovat profesionálně?

Nebylo to nijak plánované, neměl jsem vizi, jak by mělo naše vinařství vypadat v roce 2015, ale šlo o pozvolný, přirozený vývoj, souhru příznivých okolností. Navíc jsem měl obrovskou podporu od mého tatínka, který mi vždy dobře radil. Říkal - jsi mladý a máš velké možnosti. Odejdi ze zaměstnání, zůstaň doma a začni se vinařství věnovat naplno. Díky němu jsem si mohl dovolit vzít do začátku jednorázový roční úvěr, za který jsem ručil domem. Úvěr se podařilo splatit a tento způsob financování praktikujeme dodnes. Vždy máme část vlastních prostředků a část z úvěru.

- Dnes řídíte vinařskou firmu, jaké metody v této pozici zastáváte?

Ve své dřívější profesi jsem byl v pozici zaměstnance, vím, co se mi na nadřízených nelíbilo a toho se chci vyvarovat. Například je špatné dávat všechny zaměstnance do jedné škatulky, pokud jde o odměny. Snažím se proto oceňovat práci a další aktivity každého pracovníka zvlášť. Že jde o dobrý princip, poznávám podle ochoty lidí pracovat pro firmu. A je příjemné slyšet, když zaměstnanci říkají náš vinohrad, naše víno, naše traktory… Jsem šéf spíš z provozu než z kanceláře, tíhnu k výrobě a práci v kanceláři beru jako nutné zlo. Vadí mi, že musím dost času trávit u klávesnice, protože mi to krade možnost být s lidmi přímo u výroby vína. Naštěstí jsem ze své bývalé profese strojního zaměření zvyklý začínat pracovní den celoročně v pět hodin ráno, v době sklizně od září do listopadu chodím do práce ještě o půl hodiny dřív. Mí spolupracovníci přicházejí před šestou a do deváté či desáté hodiny máme většinou nejnáročnější úkoly splněny.

- Mezi vinaři je velká konkurence, k tomu je třeba přičíst dovoz vín ze zahraničí. Jak na to pohlížíte?

Výhodou i nevýhodou nás tuzemských vinařů je fakt, že z výměry vinic v Čechách a na Moravě dokážeme domácí trh uspokojit zhruba z 35 - 45 procent. Proto si myslím, že nemusí vznikat žádné bojovné prostředí mezi pěstiteli vína. Pokud má někdo strach z každého, kdo vezme do ruky hrozen, motyku a vlastní sklep, přičemž v něm vidí konkurenta ohrožujícího jeho zisky, je to smutný příběh. Tím, že je na trhu nedostatek vína, bychom se měli všichni snažit být kolegiální, abychom si zmíněná procenta odbytu vína udrželi. Dovoz vín ze zahraničí je potřebný, ale musí mít patřičný pořádek. Je špatné, je-li zákazník postaven do role hlupáka a kupuje něco jiného, než je avizováno. Je nutné, aby se k nám vína dovážela transparentně, s označením lahví, podobně jako třeba v Rakousku, kde jsou hrdla láhví opatřena znaky rakouského státu. U nás už se stejné pravidlo zavádí, vrchní části láhví dostanou novou podobu se symbolem české vlajky jako známky, že víno je vyrobeno z tuzemských hroznů. Na první pohled bude zřejmé, o jaký typ vína se jedná.

- Když se ohlédnete za posledními pětadvaceti lety, změnil se přístup tuzemských vinařů k procesu výroby konečného produktu?

Za danou dobu vinaři udělali kvalitativní krok vpřed, vědí, co je potřeba, ať již jde o samotné pěstování nebo zpracování révy. Poznali, že k vínu a jeho výrobě je nutné přistupovat s pokorou, je třeba mu jít naproti. I proto dnes už nejsou tak velké rozdíly při degustaci jako v případě, kdy budeme srovnávat víno z roku 1990 s letos vyrobeným vínem.

- Daří se vám dělit práci s volným časem?

Mám štěstí, že práce je i mým koníčkem, nicméně k mým zálibám patří sport, motorismus, folklór, ale třeba i rocková muzika. Snažím se být hodně aktivní, je dobré, aby člověk měl neustále dostatek pracovních i mimopracovních aktivit. Protože lidi, kteří mají víc času než je zdrávo, napadají samé hlouposti. Určitě je lepší mít pořád orosené čelo, pak vám nevadí malichernosti, v nichž se hodně lidí vyžívá.

Jadran Šetlík, autor portrétu Vladimír Tetur je z mého pohledu vinař tělem i duší. Člověk, který dokáže skloubit lásku k vínu, rodině, folklóru i rocku. A toto vše prožívat naplno. Jestliže se u vína často používá výraz "plné víno", u mě je Vladimír "plný člověk", jenž umí život žít a přitom dobře ví, že nic v něm nepřichází zadarmo.

Zdroj: Lobby
Datum vydání: 14.9.2015
Odkaz: http://www.lobby.cz