Menu

Vína z Moravy, Vína z Čech

akce a novinky

Kam jedeš? - Za moravskou tradicí na Veselsko

PRIMA TV, 6.10.2010

Moderátor (Anna Štětinová):

Když se řekne skanzen, většina z˙nás si vybaví Rožnov. Ale chyba! Na jižní Moravě to znamená hlavně Strážnice. To je skanzen z˙80. let, kde je dneska asi 6 desítek staveb v˙šesti různých areálech. Abyste se tady dobře orientovali, vemte si na pokladně mapku a přehledný katalog. Dal by se tady strávit celý den, takže dneska zvládneme jenom jednu část.



Redaktor:

A pak se samozřejmě vydáme dál. Ze Strážnice do Tvarožné Lhoty. Pak do Kněždubu, Hroznové Lhoty, Tasova, Lipova a Louky přes Blatničku do naší cílové stanice. Blatnice pod Svatým Antonínkem, to máme asi 29 kilometrů.



Host (Martin Šimsa):

Tož děvčico vítaj. Vesnice jihovýchodní Moravy ve Strážnici. Teď se nacházíme v˙areálu vinohradnických staveb, tak doufám, že se Vám tady bude líbit.



Moderátor (Anna Štětinová):

No já jsem si hned na první pohled všimla. Že každá ta stavbička je trochu jiná. Proč?



Host (Martin Šimsa):

Tak je to z˙toho důvodu, že my se tady vlastně snažíme ukázat čtyři takové výrazné vinohradnické oblasti jihovýchodní a jižní Moravy. Tady hned za Váma, to jsou stavby z˙Vrbice. To je lokalita, která má návaznost na jihomoravské, ale také německé vinařství a dolnorakouské vinařství. Tady vidíte celou řadu bud z˙Blatnice pod Svatým Antonínkem, což je taková specifická lokalita. Už tím, že Blatničané tvrdí, že vinohrady tam měl už Jan Ámos Komenský. Naproti je řada boud z˙Průšánek, Nechor. Domorodci tvrdí, že kdo pije víno z˙Nechor, neochoří. A poslední řada jsou Veletiny, což je lokalita Uherského Brodu. Tam už víno vyměnili za ovocné sady. Takže v˙místních boudách kvasí burčák, kterého si tam místní chlapi, každý udělá tak 1500 litrů, aby vydržel přes zimu.



Redaktor:

Všechny stavby jsou přesné kopie originálů. A některé dřevěnice dokonce muzejníci rozložili a převezli do Strážnice, tak jak byly. Jak jsi řekla, dalo by se tu strávit celý den. Navíc si tu můžete někdy vyzkoušet i orání s˙koňmi, vaření povidlí, nebo vidět na vlastní oči dráteníka. A hurá do Tvarožné Lhoty. Tady jsme už byli v˙Muzeu oskoruší. Mají tu ale ještě jednu perličku.



Moderátor (Anna Štětinová):

Ve skanzenu jsme viděli kopie historických domků, ale tohleto je poslední originál v˙celém okolí. Vevnitř najdeme domeček tak, jak vypadal na konci 18. století. Pojďte.



Redaktor:

No zrovna, jak kdyby se včera někdo odstěhoval. Skoro to nevypadá ani jako muzeum.



Moderátor (Anna Štětinová):

Z˙Tvarožné Lhot do Kněždubu nás čeká příjemný úsek po asfaltce. Je to z˙kopečka, takže máme čas rozhlížet se po podzimní krajině. Protož nás čeká návštěva dalších památek, tak budeme parkovat přímo před Obecním úřadem.



Host (Libor Grabec):

Nacházíte se v˙rodném domě bratří Brkových. Jsou to vlastně dva význační slováčtí umělci. Joža malíř, Franta sochař. Jsme v˙jejich rodném domě. Zde oba dva spolu se svými sourozenci Alžbětou a Frantou žili. Defakto Joža po prožitém mládí zde odešel z˙Kněždubu na studie. A po působení v˙Praze, v˙Mnichově, se potom vrátil na Slovácko. Maloval zde jak lidi hlavně, takže i přírodu, která vlastně byla jejich námětem jejich tvorby.



Moderátor (Anna Štětinová):

Hroznová Lhota je vesnička, která byla založena roku 1371 a dneska je tady Info centrum projektu Moravské dědictví. Pokud nevíte, co to je, tak si sežeňte takovéto prospekty. Je to totiž sdružení lidí, kteří jsou odsud z˙regionu, mají k˙němu vztah a zachovávají jeho tradice. Přímo v˙Hroznové Lhotě teď navštívíme keramika.



Host (Josef Benedík):

Děda začal vyrábět ve 30, 40. letech takovéto džbánky zdobené hroznem. A já v˙tom více méně pokračuji doteďka. Základním pojivem toho materiálu je prostě blátíčko. Tomu se říká odborně šejkr, kterým se to spojuje. Musí se to v˙podstatě v˙koženém stavu. Což je stav cirka na druhý den po vytočení toho džbánku. Aby to nebylo moc měkké, a nesmí to zas přeschnout.



Redaktor:

Skoro jako u cukráře.



Moderátor (Anna Štětinová):

Ve středu obce Louka najdete kapličku s˙lidovým ornamentem, což je stavba naprosto ojedinělého typu. A pak ještě jedna kuriozita, vůbec poprvé se o zdejší obci psalo v˙roce 1046 a byla to vůbec první zmínka písemná o Horňácku.



Redaktor:

V˙každé dědince je nějaká perlička.



Moderátor (Anna Štětinová):

Tradice Slovácka, tak se jmenuje společnost, která na jižní Moravě šije nejvíce krojů. Sídlí tady v˙Blatničce a turisté mají možnost se podívat všem švadlenkám pod ruky. Tak to jdeme udělat.



Host:

Paní mistrová má fotku, podle které bude uvádět tady tyto barvy. A ten lem bude přesně podle toho. Nejlépe se to ale dělá, když nám zákazníci přinesou vzory. Vidíte, že tady máme taky petrovský lajblík, který bude potom přesně podle toho zase nacifrovaný. Momentálně tady Vlaďka dělá vnorovský obojek. Takže ona to nastehuje a pak ten obojek dotvaruje. Kroj není bez úpravy hlavy. A tady vidíme několik typů té úpravy. Toto je nejsvátečnější, říká se tomu pentlení. Toto pentlení obléká pouze družička a nevěsta.



Redaktor:

A jsme hotoví. Můžeme vyrazit na akci.



Moderátor (Anna Štětinová):

Nezapomeňte si na výlet mapu. Z˙Blatničky do Blatnice máte totiž dvě možnosti jak jet. Mokrou a suchou cestu. Nicméně i ve vinohradu je krásná betonka, takže mrknem a jedeme vstříc kostelíku Sv. Antonína Paduánského.



Redaktor:

Tož tady to vypadá jako z˙Úprkových obrázků. Tady bych to taky postavil.



Host (Josef Vavřík):

První takový impuls dal Hartman v˙Lichnštejnu roce 1662. Protože se vlastně jeho syn, který byl jaksi slepý, tak se mu podařilo na místním kopci při motlitbách a při té vodě, která tady je, se mu podařilo vlastně uzdravit. Takže vlastně ta slepota byla překonána. Roku 1920 ta výzdoba oltářová byla vyrobena, nebo byla sem instalována. Nad ní se nachází plastika poslední večeře páně, kterou v˙roce 1888 věnoval stavitel Slovák ze Strážnice. A nad ní se nachází obraz malíře Josefa Hády.



Host (Jan Cíha):

Dobrý den.



Moderátor (Anna Štětinová):

Dobrý den.



Host (Jan Cíha):

Zdravím děvčico, prohlédáte si tady búdy zdejší?



Moderátor (Anna Štětinová):

No jsou nádherné a ty vinice. Fakt je to tady moc hezké.



Host (Jan Cíha):

Vevnitř je to ještě lepší. A to víno, to je nejlepší. Můžeme dál. Okoštujeme nejslavnější blatnické víno. Je to blatnický roháč. A vlastně pěstování v˙Blatnici má asi tisíciletou tradici. Největší rozmach nastává v˙17. století, kdy na panství ostrožské přichází rod Lichnštejnů a vysazují nové vinice s˙jakostními odrůdami. V˙roce 1880 získává kníže Jan II. z˙Lichnštejna zlatou medaili na mezinárodní výstavě v˙Paříži a za víno z˙kopce Roháč. Od těch dob víno z˙odrůd Ryzlink Rýnský, Rulandské bílé a Sylvánské zelené z˙tratě Roháč, se nazývá Blatnický roháč.



Moderátor (Anna Štětinová):

Jsme na konci našeho výletu a tak si dáme pravidelné opáčko. Společně jsme začínali ve Strážnici návštěvou nádherného skanzenu. Viděli jsme, jak se pracovalo na vinici, v˙kovárně a jak lidé tkali. V˙Kněždubu jsme viděli rodný dům bratří Úprkových a potom tři vesničky, Tasov, Lipov, Louka. Pak byla zastávka Blatnička, naučili jsme šít kroje. A poslední zastávka, to byla Blatnice. Kaple svatého Antonína a teď pravé slovácké búdy. Mějte se a příští týden jedeme znovu.



Redaktor:

Tož sa maj, děvčico!