Menu

Vína z Moravy, Vína z Čech

Znojemsko video blog cyklostezky

Obraz krajiny vína

putovani uvodTo, co vnímáme (nejen vidíme) zvnějšku, je obraz. Každý ve svém "obrazu" vždy vnímá nebe a zemi. Už nejstarší kosmogonie se soustřeďuje na tuto otázku: až sňatek Gaie a Urana přivedl na svět bohy (řecká mytologie), sňatek Nut a Geb (mytologie egyptská) vytvořil život a základnu existence - tellus mater, atd.

Prostor mezi nebem a zemí vyplňuje strom, a to nejen v prostorovém smyslu, ale i z hlediska ekologického fungování života. Prvotní síly života ale vždy naháněly strach - byly podivné, hrozivé, divoké. Les, který nemá hranice, vyvolává úzkost, protože přesahuje naše schopnosti dojít, najít se - ve světě bez hranic a bez rozhraní jinakosti se ztrácíme. Ale jiné to je, pokud je rozsah přírodních sil omezený, ohraničený. Háj a obora. Představy o ráji byly představami o hájích nebo zahradách. Přidáme-li vodu, máme všechny atributy řádného obrazu krajiny: nebe, země, světlo, voda, strom - vše v ohraničeném prostoru, v místě.

 

Římané si přivlastnili kosmický řád archetypického obrazu dvěma hlavními osami: cardo (od Polárky k jihu), decumanus (znázorňující cestu Slunce od východu k západu). Obě nebeské osy se protínají v pravém úhlu a vlastně formovaly v ortogonální struktuře římských čtvrtí prazáklad urbanismu. Dodnes je v řadě měst a městeček zachováno prostorové působení os, které formují krajinný obraz města a zároveň vyjadřují všechny základní rysy antické mytologie.

Rozdíly horizontální i vertikální struktury jsou pojmy v ekologii dobře známé (vegetační stupňovitost, ekologické řady a meziřady), ale vykládané spíše ve vztahu k fungování krajiny než k jejímu obrazu. O tom, že stejnými cestami a po stejných osách se šíří i urbanizace, nás současný vývoj už přesvědčil. Potíž je v tom, že určité formy nebo způsoby urbanizace krajiny vnímáme jako vhodné, harmonické, jiné jako rušivé a disharmonické.

Vinice sama o sobě, jako prostorový objekt, naplňuje všechny atributy tohoto archetypálního obrazu. Jako dřevina vyplňuje místo mezi nebem a zemí. Vinohrad je obděláván péčí lidí a nevyvolává žádné divoké prasíly neprostupných dubových hvozdů. Její vztah k zemským osám splňuje představu o cardo × decumanus. Vinice je projevem kultury, ducha a porozumění zákonům přírody.

Vinice tedy představuje určitý krajinný ideotyp, který ve své struktuře zrcadlí harmonii mezi užitnými (ekologickými) charakteristikami místa a jeho kulturními (etickými, mytickými) symboly. Snad proto vinice nikdy zcela nezanikly, i když jim ekonomická situace často vůbec nepřála.

Převzato z: Réva a víno v Čechách a na Moravě, © V. Kraus a kol. © RADIX, spol. s r.o.